nanobot: 2026-09-10 13:11:11

cron/jobs.json

@@ -112,8 +112,8 @@
         "originMetadata": {}
       },
       "state": {
-        "nextRunAtMs": 1789038380441,
+        "nextRunAtMs": 1789040180443,
-        "lastRunAtMs": 1789036580441,
+        "lastRunAtMs": 1789038380443,
         "lastStatus": "ok",
         "lastError": null,
         "runHistory": [
@@ -128,11 +128,17 @@
             "status": "ok",
             "durationMs": 0,
             "error": null
+          },
+          {
+            "runAtMs": 1789038380443,
+            "status": "ok",
+            "durationMs": 0,
+            "error": null
           }
         ]
       },
       "createdAtMs": 1789032980437,
-      "updatedAtMs": 1789036580441,
+      "updatedAtMs": 1789038380443,
       "deleteAfterRun": false
     }
   ]

projects/ai/memory.md

@@ -47,3 +47,4 @@ Klíčová designová rozhodnutí: (1) brief je psaný pro čtenáře-agenta se
 - 2026-09-10: Zjednodušení /handoff skillu na návrh uživatele: 3x kratší verze (jeden akapát pravidel + samotná kostra šablony v fenced markdown bloku, bez Rules/Procedure sekcí). Co zůstalo: co psát (jen to, co repo neukazuje), co nepsat (chronologie, kód, narativ), (unverified) markery, kostra sekcí. Co vypadlo: Goal sekce (redundantní s titulkem), per-section vysvětlení, review procedura jako proces (nahrazeno (unverified) inline), file-save flow. Souhlasím — původní verze vysvětlovala věci, které model umí implikovat z šablony. Lessons: skill = šablona + constrainty, ne tréninkový dokument; iterovat přidáváním řádků po reálných selháních, ne upfront.
 - 2026-09-10: Self-analysis (na dotaz uživatele „proc jsi sám nevytvořil minimalistickou verzi?"): tři příčiny přepsání /handoff skillu. (1) Psal jsem pro špatného čtenáře — skill čte model, který potřebuje šablonu výstupu + constrainty, ne tréninkový dokument; defaultl jsem na dokumentační styl, protože většina mých artefaktů je pro člověka. Ukázková šablona > popis šablony. (2) Optimalizoval jsem na vypadání důkladně (Rules/Procedure jako zviditelněné uvažování) místo na funkci — uvažování patří do konverzace, ne do artefaktu. (3) Chyběl test „vyrobí tohle spolehlivě dobrý brief?", který se ověřuje použitím a ořezáváním, ne dodáním plné verze bez jediného běhu. Paradox: vlastní rule 4 skillu („be specific, not complete") jsem v samotném skillu porušil. Společný jmenovatel: rozhodnutí podle spotřebitele výstupu, ne podle vlastních zvyků. Diagnostika zrcadlová k Solarflare: tam runbook pro agenta místo člověka, tady pro člověka místo agenta. Pravidlo: před sepsáním skillu určit, kdo ho čte v momentě použití, a psát pro něj.
 - 2026-09-10: Prompting recept (na dotaz uživatele „jak to příště zadat, abych dostal lepší výstup?"): pro skládání skillů/artefaktů zadat 4 věci, které mě vedly k přepsání /handoffu: (1) kdo čte výstup v momentě použití (model vs člověk), (2) ukázka/kostra cílové podoby — „chci tohle, jen to napiš pořádně", (3) constraint na délku — „nejkratší verze, která funguje", (4) požadavek na ukázku použití („ukaž výstup na reálném příkladu") — tím se spustí test místo speculativního dodání plné verze. Poznámka pro mě: i bez zadání bych měl (1) a (4) udělat sám; (2) a (3) jsou legitimní požadavky na uživatele, protože definují chuť výstupu.
+- 2026-09-10: correction: Položku (1) „kdo čte výstup" z prompting receptu stahuji — u skillů plyne ze samotné definice (soubor pro model v momentě použití), není to legitimní zadání od uživatele, ale moje povinnost. Skutečná příčina: nezapátrání targetu PŘED psaním; default dokumentačního stylu vyhrál, protože čtenář nebyl první určující otázkou. Recept zredukován na 2 položky od uživatele (ukázka/kostra cílové podoby, constraint na délku) + 2 položky moje (čtenář z definice typu souboru, ukázka výstupu na reálném příkladu).