# Převod agent-nástrojů na nástroje pro člověka

Ověřený postup. Když AI agent napsal nástroj (runbook, skripty) původně
**pro sebe**, nejde ho přímočaře zjednodušit pro lidské použití.

## Proč opačný postup nefunguje

- Model nevidí hranici, kde končí pro člověka použitelná složitost —
  „zjednoduš to" produkuje kosmetické úpravy, ne redesign.
- Existující podoba psaná pro agenta (hromada parametrů, dlouhé runbooky)
  model **ukotvuje** — upravuje, co vidí, místo aby navrhl jiné rozhraní.
- Plan mode u designu rozhraní nestačí: plánuje implementaci, ne podobu
  rozhraní. Tu musí určit člověk.

## Princip

**Rozhraní navrhuje člověk, model implementuje.** LLM je nejsilnější v
dokódování těla funkce se zadaným podpisem — přebírání designu je jeho slabá
stránka.

## Postup

1. **Existující agent-runbook ani skripty nepoužívat jako základ** — jen jako
   zdroj doménových faktů (co nástroj umí, jaké scénáře existují, jak se čeká
   na konec testu). Strukturu ne. Začít v čistém adresáři.
2. **Tabulka scénář → příkaz** — člověk ručně napíše, co kdy spouští.
   To je celý human-runbook; žádný postup kroků.
3. **Kostry skriptů píše člověk** — param block, komentáře po sekcích,
   protokol čekání na dokončení (např. čekat na exit procesu, žádný polling).
   Složitost je tím rozhodnutá předem.
4. **Model jen dokódovává těla** — zadání: „dokóduj těla, parametry
   a strukturu neměň, nic nepřidávej.“ Review pak kontroluje jen implementaci,
   ne design.

## Pravidla pro zadání

- Složitost zadávat **čísly, ne adjektivy**: max počet parametrů na skript,
  max počet kroků, jeden skript = jeden scénář. Model na numerické limity
  reaguje spolehlivě; na „simple" ne.
- Negativní omezení („žádné extra parametry") prosadit **v kódu kostry,
  ne v promptu** — když param block má 3 parametry, model 15 nedoplní.
- Agent-runbook pro sebe si nechat vedle — převod „agent-runbook →
  human-runbook" je cesta, kde se to pořád láme. Nejsou to stejný dokument.