4.4 KiB
4.4 KiB
Session lifecycle — kdy zůstat ve stejné session, kdy začít novou
Návod pro práci s LLM agenty (Claude Code, nanobot, …). Vychází z lessons learned v tomto projektu (review smyčka, Solarflare, file-based komunikace) a z obecných mechanik kontextu.
Rychlý rozhodovací test
Na každou další operaci si polož jednu otázku:
Co další krok víc potřebuje — historii rozhodnutí, nebo svěží pohled?
| Další krok potřebuje | Kam | Proč |
|---|---|---|
| Vědět, co už padlo a proč | stejná session | decision history je v kontextu, agent drží odsouhlasená rozhodnutí |
| Nezávazný, „čisté oči" | nová session | žádný anchoring na vlastní předchozí práci |
| Obojí (typicky opravy po review) | hybrid | viz níž |
A dva přepínače, které mají přednost:
- Session je „zkažená" (2+ selhání stejné věci, chybová smyčka) → nová session. Selhané pokusy v kontextu táhnou model k jejich opakování.
- Proběhla kompakce / historie už není kompletní → radši nová session + přečtené soubory (state, spec, diff) než práce z faded recollection. Půlzapamatovaná historie je horší než žádná.
Kdy zůstat ve stejné session
- Sekvenční kroky jednoho úkolu — další krok stojí na rozhodnutích předchozích (např. po review: provést opravy).
- Iterace na zadání — requirements se teprve objevují, každá zpětná vazba mění chápání úkolu.
- Opravy po review — závěry oponenty aplikuje session s plnou historií, ne nová, která by znovu otevírala uzavřené otázky.
- Krátké na sebe navazující operace — cokoliv, co se vejde pohodlně do kontextu a sdílí cíl.
Kdy začít novou session
- Review vlastní práce — agent je anchorovaný na to, co sám napsal; nová session vidí jen výsledek a hodnotí objektivněji.
- Oponentura / second opinion — ideálně jiný model/preset (procesní nezávislost, ne sdílený anchoring).
- Verifikace čistého refaktoru — „zvenku se nic nezměnilo" umí ověřit jen někdo, kdo neví, co se uvnitř měnilo a proč.
- Nezávislý paralelní úkol — nemíchat cizí kontext do session, která drží rozhodovací historii projektu.
- Chybová smyčka — opakované selhání téhož úkolu; nová session bez pohledu na mrtvé pokusy.
- Změna tématu — self-explanatory.
- Po kompakci — když se plná historie už do okna nevešla a zbyl souhrn, chybí provenance rozhodnutí.
Hybrid pattern (klíčový vzorec)
Proces, který potřebuje obojí (svěží pohled i historii):
- Produkce — v původní session (plná historie rozhodnutí).
- Review — v čisté nové session, ideálně s omezeným mandátem („review jen security", „review jen API konzumenta") — omezený scope navíc brání reverzům odsouhlasených věcí.
- Závěry review — zapiš jako artefakt (soubor), ne jako konverzaci.
- Opravy — zpět v původní session, která artefakt přečte a aplikuje; drží se odsouhlasených rozhodnutí.
Přenos mezi sessions je vždy artefakt + role + zadání, nikdy historie konverzace. Artefakt je jediný spolehlivý nosič: je v diffu, přežije kompakci, cituje se přesně.
Mechaniky, které za tím stojí
- Anchoring — model obhajuje vlastní předchozí výstup; čím déle v jedné session, tím menší šance, že najde vlastní chybu.
- Degradace pozornosti — dlouhý kontext znamená horší využití informací uprostřed okna („lost in the middle"); rozhodnutí z úvodu session se přestávají uplatňovat.
- Chybové pokusy jsou gravitace — selhané attempty v kontextu táhnou k jejich variacím, i když je to slepá ulička.
- Kompakce je ztrátová — souhrn nezachová provenance (které rozhodnutí, proč, na základě čeho); session pak vypadá kompletně, ale není.
Praktická pravidla
- Jedna session = jeden cíl. Když se cíl splnil, další cíl = nová session.
- Nová session se startuje ze souborů (state.md, spec, scénářová tabulka), ne z „prosím pokračuj" v chatu.
- Každé odsouhlasené rozhodnutí během práce zapisovat průběžně (memory.md / decision log) — to je to, co hybrid přenáší, ne chat.
- Review v nové session vždy s explicitním mandátem, ideálně jiným modelem.
- Po dvou selháních téhož kroku: stop, rekonstruovat zkontextovatelný stav do souboru, restart v nové session.